Vysoká citlivost (senzibilita smyslového zpracovávání) je vědecky uznávaný termín – na toto téma už vznikla řada studií. Jedná se o charakterový rys, nejde o žádnou poruchu či "vadnost", jen jinakost.

Vysokou citlivostí rozumíme citlivější nervový systém a hlubší kognitivní zpracovávání informací, stimulů a emocí. Tzn. člověk se rychleji dojme, ale i naštve, a také se rychleji přehltí. Vysoce citliví lidé jsou náchylnější k vyhoření, zároveň však často mnohem silněji vnímají umění, jsou kreativní, nápadití, chytří. Mohou být jak introverty, tak extroverty: i v tomto případě pak ale potřebují chvíle mimo společnost druhých, aby se nezahltili.

Literapie je forma sebezkoumání a reflexe vlastního životního příběhu prostřednictvím práce s textem a výtvarného vyjádření. Proces začíná čtením textů, z nichž si člověk intuitivně vybírá slova nebo úryvky, které s ním rezonují. Tato slova následně vystřihuje, přeskupuje, kombinuje a hledá mezi nimi nové významy. Skrze hravé skládání slov do nových kontextů se otevírá prostor pro introspekci, objevování skrytých souvislostí a nových perspektiv. Tento jazykový experiment pak přechází do vizuální roviny – slova se organicky propojují s obrazem, vytvářejí jedinečnou kompozici, která odráží vnitřní svět autora. Literapie tak spojuje slovesnou a výtvarnou kreativitu a umožňuje hluboký ponor do vlastních emocí, vzpomínek i snů.

Kreativní tanec je jedinečná umělecká a tvůrčí forma pohybu, která klade důraz na svobodný a autentický projev jednotlivce. Nejde pouze o mechanickou nápodobu pohybů či sled choreografií, ale o hluboké propojení s vlastním tělem, jeho přirozenými impulsy a vnitřními prožitky. Tento tanec otevírá prostor pro spontánní vyjádření emocí, myšlenek a nálad skrze pohyb, čímž se stává nejen fyzickou aktivitou, ale i prostředkem sebepoznání a sebevyjádření. Vnímání těla zde neznamená jen jeho vnější dynamiku, ale i naslouchání jemným signálům přicházejícím zevnitř – rytmu dechu, napětí a uvolnění svalů, proudění energie či emočních impulsů. Kreativní tanec tak propojuje vnější pohyb s vnitřním světem a umožňuje člověku prožít jedinečný dialog mezi tělem, myslí a emocemi. 

Improvizace v divadle a hudbě není jen uměleckou disciplínou, ale také mocným nástrojem pro osobní rozvoj, flexibilitu myšlení a posílení sebevědomí. Základem improvizace je otevřenost přítomnému okamžiku, schopnost rychle reagovat na situace, přijímání vlastních chyb a jejich přetváření v nové možnosti.

• Divadelní improvizace učí práci s nejistotou a spontánní reakcí na podněty. Klíčovým principem je "Ano, a...", tedy přijímání situace takové, jaká je, a její kreativní rozvíjení. Tento přístup je skvělý i pro každodenní komunikaci – místo automatického odmítání nečekaných výzev se člověk učí přistupovat k nim s hravostí a otevřeností.