Velmi špatné pohádky jsou pro sebedestruktéry, outlocitky, přizdisráče a nerozhodné nebo příliš hodné osoby. Jsou pro ty, kdo nevěří ve vlastní sny a kdo nepotřebují vlastní potřeby, pro lidi, jimž v hlavě uvízly věty typu "Druzí jsou důležitější, než já.", "Všechny kolem sebe musím učinit šťastnými.", "Mít své hranice je sobecké."
Pohádky začaly vznikat před pěti nebo šesti lety, mezitím jsem objevila, že existuje něco jako citlivost smyslového vnímání nebo jste se také mohli setkat s termínem vysoce citliví či hypersenzitivní lidé. Bylo vědecky prokázáno, že lidem s vysokou citlivostí se silněji aktivují oblasti mozku související s uvědoměním, empatií a vnímáním sebe sama. Vysoká citlivost je spojena často s velkou kreativitou a inteligencí, ale také s náchylností ke stresu a k přehlcení.
A právě k lepšímu uvědomování si sebe sama, svých potřeb a svého těla pomáhají principy embodimentu. Ten kombinuje prvky divadelní improvizace, tance, bojových umění, jógy nebo somatické psychoterapie. Když se spojí pohádky s embodimentem a vysokou citlivostí a další hromadou střípků mozaiky mého života, vznikne tahle kniha.
Fotografie jsou ze křtu knihy v Olomouci, který proběhl 3. 12. 2024 na Olodvorku. Autorské čtení pohádky spojené s vtažením posluchačů do děje pomocí jejich vlastního těla bylo současně umocněno pantomimickým duem MIMo – Jana Ungerová a Václav Dostál.