Kdo jsme

Mgr. Marta Sýkorová
Je zakladatelkou a hlavou celého “velmi špatného” projektu a autorkou Velmi špatných pohádek.
Aktuálně studuje doktorský obor Sociální a spirituální determinanty zdraví na CMTF UP v Olomouci, kde se zabývá studiem ztělesněné narativity a vysoké citlivosti u lidí (odkaz na slovníček). O vysoké citlivosti natočila desetiminutový dokument. Marta ráda spojuje svou práci s různými druhy umění - volné psaní, malba, divadelní a hudební improvizace, zpěv. Čerpá z teorie embodimentu, "uvědomování si vlastního těla", prošla koučovacím kurzem a dále se v této oblasti vzdělává. Je také zpěvačkou, houslistkou a skladatelkou nejen v kapele Dobrá otázka. S Martou a její hudbou se potkáte na většině workshopů a inscenací.
Více informací ›
.jpg)
Mgr. Jaroslava Vitteková
Je levou rukou Marty a stojí za velkou částí vizuálních a kreativních výstupů projektu.
Vystudovala průmyslový design a výtvarnou pedagogiku. V rámci studií se hodně zajímala o arteterapii a artefiletiku a různé formy rozvoje osobnosti skrze tvůrčí proces. Jednou ji uvidíte se zrcadlovkou, jindy s plátnem a ještě jindy za hrnčířským kruhem. Fascinuje ji pomíjivost, jíž zachycuje všemožnými způsoby. V rámci víkendů USEBE vytváří zázemí, deníčky pro účastnice a vede workshop literapie, který Vám dá prostor pro tvořivost a vnímání sebe skrze text a obraz. Zajímá tě víc literapie? Najdeš ji ve Slovníčku níže na této stránce.
Více informací ›

Mgr. Dorotea Meisnerová
Je lidskou i psychoterapeutickou páteří projektu Velmi špatné pohádky. Nejvíce se s ní setkáte na Víkendu USEBE.
Vystudovala jednooborovou psychologii na Univerzitě Palackého v Olomouci. Ve své práci doprovází děti, dospívající i dospělé v Krizovém centru Pestalozzi v Chrudimi. Naplňuje ji také vedení prožitkových kurzů a workshopů. Je frekventantkou výcviku v biosyntetické psychoterapii, která podporuje hledání vnitřních zdrojů a vede k citlivějšímu vnímání sebe sama prostřednictvím těla, emocí i mysli. Jak sama ráda říká, „protančila se k sobě“ díky kreativnímu terapeutickému tanci. Jeho ochutnávkou vás provede i během víkendu USEBE. Podpoří vás ve vnímání vlastního těla, pocitů, potřeb i vnitřní síly. V případě zájmu bude k dispozici také pro osobní konzultace.
Více informací ›

Mgr. Helena Bednářová
Je pravou rukou Marty ve vedení pohádkových workshopů a inscenací a v celkové organizaci.
Vystudovala Pedagogiku a Andragogiku na FF MU a pracuje jako konzultantka vzdělávání a jako lektorka. Baví ji umění, především divadlo, divadelní improvizace a hra na klavír. Umění pro ni představuje bezpečné místo pro sebevyjádření, upozornění na společenská témata i formu terapie. Setkáte se s ní na workshopech a v inscenacích o velkých snech malé ženy, o Těstíčku či o princezně Šťastněnce, co se pro všechny… však uvidíte!
Více informací ›
.jpg)
Mgr. Jana Ungerová
Je tvůrčí duší projektu. Jana si odjakživa ráda hraje se slovy i s divadlem.
Vystudovala sice obor Molekulární biologie a genetika na PřF MU v Brně, ale po několika letech práce ve výzkumu na Karlově Univerzitě v Praze se světu vědy vzdálila. Absolvovala Školu evangelizace, kterou pořádala komunita ICPE a dnes se věnuje tlumočení, pantomimě (nejen) v rámci uměleckého dua Mim:o), tanci, zpěvu a dalším tvůrčím věcem. V našem pohádkovém projektu jste se s ní mohli setkat na křtu českého vydání v Olomouci a v Brně, na workshopu v Tišnově nebo na konferenci Že(h)nám. Je součástí AUTODI inscenace o snech, kterou s Martou hrají ve dvou, také inscenace o princezně Šťastněnce, a ráda vymýšlí další výtvory.
Více informací ›
_edited.png)


.png)
.png)
.png)
Kde o nás psali
Rozhlas, podcasty a záznamy
Český rozhlas Plus – 2. díl: Pohádky a spiritualita? Debatují Dita Palaščáková a Marta Sýkorová
Český rozhlas Olomouc – U zrodu Velmi špatných pohádek Marty Sýkorové stálo zklamání a prohra
Podcast VědOUSHI – epizoda na Spotify
Ženská konference Že(h)nám – záznam panelové diskuze
Články a rozhovory
Social Impact Award Czechia – projekt Velmi špatné pohádky
Impact Hub / Social Impact Award – Začátek našeho příběhu si nevybíráme. Konec můžeme.
Stisk online – Social Impact Award zná vítěze. V Brně ocenili mladé inovátory s vizí změnit společnost
Holky z Olomouce – Prožitkový víkend USEBE: návrat k sobě skrze příběh, tělo a tvorbu
Magazín Signály – Marta Sýkorová: Moji knížku pohádek nekupujte dětem
Patriot magazín – Velmi špatné pohádky: studentka Univerzity Palackého vydává novou knihu
Academia Film Olomouc – profil hosta Marta Sýkorová
Univerzita Palackého
Žurnál UP – Velmi špatné pohádky o sebedestruktivním chování míří do světa, vycházejí anglicky
Žurnál UP – Marta Sýkorová představila Velmi špatné pohádky na summitu v Lublani
Nadační fond UP – Velmi špatné pohádky v soutěži Social Impact Award získaly Cenu veřejnosti
Žurnál UP – Velmi špatné pohádky pokřtí autorka také v Praze, Brně a Zlíně
CMTF UP – Velmi špatné pohádky mohou fungovat jako terapeutický pomocník
Univerzita Palackého – Velmi špatné pohádky pro příliš hodné a nerozhodné představí veřejnosti studentka UP
Žurnál UP (anglické vydání 2024/07) – PDF
Žurnál UP – Doktorandka teologické fakulty píše Velmi špatné pohádky
Nadační fond UP – Podpořené projekty 2023
Slovníček
Ztělesněná narativita

Tento pojem v sobě propojuje příběhy a tělo. Narativita je právě ona vlastnost člověka neustále si vytvářet příběhy o sobě, o druhých, o světě, na základě kterých potom jedná. Skrze uvědomování si těchto příběhů, a skrze nahlédnutí některých nepříjemných pravd přes pohádkové historky může člověk vlastní příběhy postupně přepisovat a měnit tak své jednání. A právě proto spojujeme narativitu také s embodimentem, česky “ztělesněním” (prací s tělem). Protože naše příběhy a přesvědčení (např. musím neustále všem uhýbat) se velmi často propisují do našeho těla (shrbenost, odkládání vlastních potřeb,...). Tudíž s prací na sobě samém neodmyslitelně souvisí práce na vlastním těle. Ztělesněná narativita zkrátka popisuje, co se na “Velmi špatných” workshopech a performancích děje.

Narativita

My lidé přirozeně hledáme souvislosti - a vytváříme je i tam, kde ve skutečnosti vůbec nejsou. Všechny své zážitky a zkušenosti si ukládáme do příběhů, jimž věříme. To, kým jsme, není neměnné. Naše identita představuje neustále se vyvíjející a proměňující vyprávění o nás samotných, přes které vnímáme vlastní přítomnost, minulost i budoucnost.

Embodiment

Embodiment (z anglického embody = ztělesnit) znamená být si vědom svého těla, nepoužívat jej pouze jako "taxi" pro mozek. Skrze vědomou práci s tělem se můžeme lépe spojit, se svými emocemi, se sebou samými. Co všechno může člověk dělat pro větší uvědomění svého těla? Vědomá chůze či jiný pohyb, zaměření se na dech, pobyt v přírodě, zpomalení... Zkuste se zhluboka a vědomě nadechnout a vydechnout. Jakou chuť má váš dech? A jakou vahou tlačí právě teď Vaše tělo do židle či podlahy? Techniky embodimentu pomáhají člověku nezapomínat na to, že je člověk z masa a kostí.

Vysoká citlivost

Vysoká citlivost (senzibilita smyslového zpracovávání) je vědecky uznávaný termín – na toto téma už vznikla řada studií. Jedná se o charakterový rys, nejde o žádnou poruchu či "vadnost", jen jinakost. Vysokou citlivostí rozumíme citlivější nervový systém a hlubší kognitivní zpracovávání informací, stimulů a emocí. Tzn. člověk se rychleji dojme, ale i naštve, a také se rychleji přehltí. Vysoce citliví lidé jsou náchylnější k vyhoření, zároveň však často mnohem silněji vnímají umění, jsou kreativní, nápadití, chytří. Mohou být jak introverty, tak extroverty: i v tomto případě pak ale potřebují chvíle mimo společnost druhých, aby se nezahltili.


Literapie

Literapie je forma sebezkoumání a reflexe vlastního životního příběhu prostřednictvím práce s textem a výtvarného vyjádření. Vytvořila ji Jaroslava Vitteková, která se inspirovala jak čtením biblických textů “lectio divina”, tak arteterapeutickými přístupy. Proces začíná čtením textů, z nichž si člověk intuitivně vybírá slova nebo úryvky, které s ním rezonují. Tato slova následně vystřihuje, přeskupuje, kombinuje a hledá mezi nimi nové významy. Skrze hravé skládání slov do nových kontextů se otevírá prostor pro introspekci, objevování skrytých souvislostí a nových perspektiv. Tento jazykový experiment pak přechází do vizuální roviny – slova se organicky propojují s obrazem, vytvářejí jedinečnou kompozici, která odráží vnitřní svět autora. Literapie tak spojuje slovesnou a výtvarnou kreativitu a umožňuje hluboký ponor do vlastních emocí, vzpomínek i snů. S literapií se setkáte na víkendovém programu USEBE.
Kreativní tanec

Kreativní tanec je jedinečná umělecká a tvůrčí forma pohybu, která klade důraz na svobodný a autentický projev jednotlivce. Nejde pouze o mechanickou nápodobu pohybů či sled choreografií, ale o hluboké propojení s vlastním tělem, jeho přirozenými impulsy a vnitřními prožitky. Tento tanec otevírá prostor pro spontánní vyjádření emocí, myšlenek a nálad skrze pohyb, čímž se stává nejen fyzickou aktivitou, ale i prostředkem sebepoznání a sebevyjádření. Vnímání těla zde neznamená jen jeho vnější dynamiku, ale i naslouchání jemným signálům přicházejícím zevnitř – rytmu dechu, napětí a uvolnění svalů, proudění energie či emočních impulsů. Kreativní tanec tak propojuje vnější pohyb s vnitřním světem a umožňuje člověku prožít jedinečný dialog mezi tělem, myslí a emocemi.

Hudební a divadelní improvizace
.png)
Improvizace v divadle a hudbě není jen uměleckou disciplínou, ale také mocným nástrojem pro osobní rozvoj, flexibilitu myšlení a posílení sebevědomí. Základem improvizace je otevřenost přítomnému okamžiku, schopnost rychle reagovat na situace, přijímání vlastních chyb a jejich přetváření v nové možnosti. Divadelní improvizace učí práci s nejistotou a spontánní reakcí na podněty. Klíčovým principem je "Ano, a...", tedy přijímání situace takové, jaká je, a její kreativní rozvíjení. Tento přístup je skvělý i pro každodenní komunikaci – místo automatického odmítání nečekaných výzev se člověk učí přistupovat k nim s hravostí a otevřeností. Hudební improvizace naopak rozvíjí intuici a schopnost vnímat druhé. Při improvizovaném hraní nebo zpěvu člověk postupně odbourává strach z chyb a učí se důvěřovat svým schopnostem. To posiluje sebevědomí a pomáhá zbavit se vnitřního kritika, který nám brání v přirozeném projevu.



